Prestižní společenský týdeník, který je na trhu od dubna 1990 a od roku 1993 jej vydává Ringier ČR. Reflex přibližuje přemýšlivým čtenářům aktuální témata a zajímavé osobnosti naší doby a zprostředkovává nový úhel pohledu na svět a životní styl. Unie vydavatelů v roce 2008 už potřetí za sebou uznala kvalitu Reflexu opětovným udělením 1. místa a titulu Časopis roku v kategorii Společenský časopis.
| Kategorie: | Lidé a společnost |
| Periodicita: | týden |
| Vydavatelství: | Ringier Axel Springer CZ a.s. |
| E-mail: | pavel.safr@reflex.cz |
| Web: | http://www.reflex.cz |
| Rok vzniku: | 1990 |
Archiv časopisu Reflex
U tohoto časopisu není archiv dostupný.
Související články
Další
Reflex s Jamesem Bondem na DVD zdarma (26. 4. 2011)
U čtvrtečního Reflexu bude přiložen dárek zdarma v podobě bondovky na DVD.
John Lennon - speciální vydání Reflexu (11. 11. 2010)
V sobotu vyjde speciální číslo časopisu Reflex, které přiblíží život i smrt legendárního zpěváka a skladatele Johna Lennona.
Týdeník Reflex s hudebním DVD (11. 8. 2010)
Ve čtvrtek vyjde týdeník Reflex s přílohou v podobě unikátního hudebního DVD se záznamem květnového koncertu časopisu...
Hodnocení časopisu Reflex:
54%
Tvé hodnocení:
012345678910


Uživatelské komentáře
Kupuji a čtu Reflex už od začátku. (Ještě ze Států, někdy v roce 92, jste třeba použili můj tip na reportáž o amerických pilotech zmizelých ve Vietnamu.)
Tenkrát RX nahrazoval Mlaďák (ten jsem četl od nultého čísla), cílevědomě inovovaný ke krachu, aby uvolnil trh Pasovarům. Teď nahrazuje asi tak Bravíčko, jak mi o něm vyprávěli.
Skoro v každém vašem čísle mne něco zaujme nebo přímo vzruší.
Třeba mne velmi baví sledovat, kolik a jak moc trapných sprosťáren se ve kterém čísle objeví a jestli v nich převládne Zeleňoch nebo některá jiná vaše mediální štár. Nemohu se dočkat, až mne geniální hulvát zubař Macek poučí o dobrém vychování a gurmánství, ač žrout nejsem. Nebo mi pan Pečínka vysvětlí, jakým je kůrovec blahodárným ekologem či inž. Klaus V. v tuto chvíli v světě nejlepším expertem na transformaci hokynářské ekonomiky a počasí.
Na delší dobu mi utkvěla v paměti výzva pana JXD Bijte nácky! Líbilo se mi, jak ironicky (aspoň doufám, že to měla být ironie) popisoval polibcejní manévry v Praze. A jak se rozčiloval nad bezcitnou neangažovaností mediálů, kteří jsou ochotni zblízka filmovat utrpení a nepomoci ani poté, co si na tom utrpení jiných zadělali na vydělání. Taky popisoval, jak se jakýsi protinácek zeptal toho přesilou zmáceného holohlavce: „Bolí tě to?“. Načež ho kopl mezi nohy. Duševně normální člověk by takovou zákeřnou krysu okamžitě srazil k zemi, i kdyby mu byl napadený do té doby silně protivný. Ale pan JX pravděpodobně jen souhlasně mručel a určitě zachoval ty jím samým předtím kritizované profesionálně novinářské nepomáhací nervy, neboť se antifa pokusil zabít člověka s jinými názory, než má jeho demokratická gurovnost JX.
Ve vašem předposledním čísle byl zase (už tradiční) článek o čmáralech. Teď si hrají na portorikánské negramotné primitivy, prohlašujíce se za gangstery. V NYC už je zvířecí teritoriální pud pasé, čili out (taky díky pendrekům), ale to se k nám za těch dvacet let ještě přes velkou louži nedoneslo. Těm zastuzencům samozřejmě nevadí, co o nich napíšete (stejně by to nepochopili), ale byli v novinách. Dokonce tam měli, ty vole, velkou, ale vopravdu velkou, vole, fotku "s" krtka a se zakrytým gzichtem, vole, jako správný zápaďácký genkstři, ty (vagino). To je jistě ještě lepší než mít to správné značkové oblečení za mnoho litrů a drenalínově stříkat nesmysly. Další spratci je teď mohou mít za vzor, zářný nejmíň jako bývával CCCP. Tištěným Reflexem oficiálně uznaní podpovrchoví protestanti, ramboši, rapeři, škejťáci, pro které nejaký český uprděný zákoni neplatějí (, vole).
Předchozí číslo bylo taky moc dobré. Rozhovor s veteránem Říšské branné moci si budu pamatovat ještě dlouho. Napravování pověsti ádomilů a vírzindfrajů sice demokraticky ve Fltau Pressech probíhá už od převratu. Ale právě ti náckové teď museli být blažení a ucvrnkávat, když nordický vysloužilec s despektem mluvil o špinavém Mongolovi či o (jistě velmi kvalitním, protože německém) sádle, jež bylo jinak v Říši na příděl, neboť se okupované země nedařilo totálně vykrádat, a o německých zimních punčochách v době, kdy se v obsazených státech pořádaly sbírky starých hadrů, oblečení to pro árijské hrdiny strádající mrazem na východní frontě.
Možná chtěl ozřejmit židobolševiky dlouho skrývanou pravdu, jak ti špinaví Rusové měli jen to, co ukradli čistým Němcům, kteří přece nedělali nic špatného, než jen rozšiřovali svůj životní prostor do starých germánských území. Kdyby byli neukradli nadlidským Germánům dokonalou německou výbavu, mužici nikdy nemohli válku vyhrát. Naopak, když ji ukradli, prostě museli vyhrát; tak byla dobrá.
Konečně taky někdo svobodně popisuje typického kamarádského ducha ve wehrmachtu, korektní lidumilné armádě, jež se naprosto nikdy nedopouštěla zvěrstev, jako bylo pobíjení zajatců a rukojmí, vyvražďování vesnic, upalování stád civilistů, pohřbívání zaživa nebo hromadné přibíjení podřadných ras na stromy a nikdy neudělovala vězenkyním nebo chyceným civilním holkám oficiální vojenskou hodnost Feldhure, aby posléze ty utahané čubky právem utratila. Správně mu nevadilo na Paulusovi, že má jako voják na svědomí desítky tisíc životů, ale rozhořčovalo ho, jak ten odporný zrádce nesplnil vůdcův rozkaz a naopak v zajetí přešel k nepříteli, aby nemusel pracovat, nýbrž mohl vyučovat kolegy ve svém řeznickém řemesle. Velice mne dojalo vyčíslení ztrát německých altruistických šiřitelů civilizace, nespravedlivě zajatých v Rusku a zvěrsky ucených napravit část škod, jimi nadšeně vytvořených. Bylo by zajímavé porovnat to zase s vyprávěním ruských zajatců v Německu (třeba o hnusném kanibalismu těchto východních barbarů v zajateckých táborech), pokud z nich ovšem velkorysou velkoněmeckou péči vůbec někdo přežil. Ale to bych asi chtěl moc.
Ten rozhovor měl jen jedinou drobnou chybičku. Jak tam onen bývalý voják vypráví o umučení (vykleštění a oslepení) raněného německého důstojníka. To si už ve své senilitě zřejmě plete Rusy s bratry Chorvaty nebo Japonci. Případně se mu to zmátlo s Vietkongem, Idí Amínem, Bokassou nebo malými černoušky. Nebo spolu s demencí zabloudil do nějaké mešity a shlédl tam instruktážní video.
Ale na to nehleďte. Hlavně, že jste opět přispěli k rehabilitaci našich německých křesťanských učitelů. Učí nás usilovně už od Wogastisburku (632).
Srdečně váš
Vladimír Henžlík
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.